Kardinal Canizares Llovera
Opus dei, Bratstvo Pia X.
Kard. Cañizares: Je třeba obnovit projev adorace při sv. přijímání
Vatikán. Katolický internetový portál španělského jazyka, Aci Prensa, přinesl rozhovor s kard. Antoniem Cañizaresem, prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který zde prohlásil, že je doporučeníhodné, aby katolíci přistupovali ke svatému přijímání v kleče a podáváním do úst. Španělský kardinál řekl, že se to pojí ke smyslu sv. přijímání, jímž je adorace, tedy projev uznání Boha. Přijímání v kleče a do úst je „výrazem adorace, kterou je třeba obnovit. Myslím, domnívá se kardinál Cañizares, že to potřebuje celá církev. Pokud se přijímá ve stoje, mělo by se předem pokleknout nebo se hluboce poklonit, což se nečiní“. Prefekt vatikánské Kongregace pro bohoslužbu dodal, že „pokud se trivializuje sv. přijímání, trivializuje se všechno. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele tak důležitý moment, jakým je sv. přijímání, tedy výraz uznání reálné přítomnosti Krista.“
Prefekt Kongregace pro bohoslužbu o Neokatechumenátní cestě
Vatikán. Minulý pátek se ve Vatikánu konala za účasti Benedikta XVI. audience 7000 členů Neokatechumenátní cesty, katolického hnutí, které působí na celém světě v 900 diecézích ze 105 zemí a má více než 20 tisíc komunit v 6 tisíci farnostech. Audience se konala u příležitosti publikace schvalovacího dekretu o liturgických obřadech Neokatechumenátní cesty, obsažené v jejich katechetickém direktoriu. Jaký význam má tento krok v církvi, vysvětluje pro Vatikánský rozhlas, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, kardinál Antonio Cañizares:
„V církvi je to uznání toho, že křesťanská iniciace musí být vždycky určitým spojením slova a obřadu: je to Slovo Boží a Boží jednání. Bůh k nám mluví a v obřadech je přijat a jedná. Bohoslužebné obřady odrážejí různé etapy Neokatechumenátní cesty, které představují průběh každé křesťanské iniciace. Podíváme-li se na starověký neokatechumenát, kde se různé jeho etapy vyznačovaly také specifickými obřady, vidíme že dnes je tomu také tak. Nejde proto o nic vykonstruovaného, nejedná se o nějakou metodologii vymyšlenou lidmi, ale koresponduje s průběhem konverze, s cestou víry, s průběhem plného zařazení do křesťanského života v církvi.“
Jaký podle Vás vztah mezi katechezí a liturgií v Neokatechumenátní cestě?
„Myslím, že je to vztah příkladný. Někteří totiž chtějí křesťanskou iniciaci vést pouze na základě katecheze, něčeho, co dělá člověk a co se poznává jenom na intelektuální rovině. Křesťanská iniciace je však vždycky působením Matky církve, kde jedná Bůh. Prioritu má Bůh, který jedná a člověk odpovídá. Člověk prochází určitou cestou, která musí být osvěcována Božím Slovem a současně prožívána jako působení Boha a jako přijetí tohoto Božího působení. To je v Neokatechumenátní cestě velice zřetelné a opravdu odpovídá křesťanské iniciaci. Zmíněný dekret to podtrhuje. Člověk je totiž pokoušen věřit, že všechno je plodem jeho konání, jako by se jednalo jenom o začlenění do nějakého společenství… Nikoli: Matka církev rodí nové děti. A jak se rodí děti v lůně církve? Skrze Slovo a obřady.“
O liturgii se hovoří většinou ve vztahu k jedinci. Jaký je však v liturgii význam křesťanského společenství, zvláště malých Neokatechumenátních společenství?
„Když jsem hovořil o Matce církvi, lůně církve, kde se rodí noví křesťané, noví lidé, chtěl jsem říci, že společenství, jímž je církev, které předsedá Petr, rodí nové křesťany. Jak jinak lze projít křesťanskou iniciací, nežije-li se v mateřském lůně církve, ve společenství? A právě celá tato realita je žita v Neokatechumenátní cestě. Křesťanská iniciace je iniciací celé církve, je iniciací víry, iniciací mravní života, iniciací liturgie, modlitby… a to je církev. V křesťanské iniciace se katechumenům dává sama církev a proto je realita společenství opravdu neodmyslitelná pro uskutečnění křesťanské iniciace.“
Jak spolu souvisí liturgie a nová evangelizace, pohlédneme-li k biskupské synodě na toto téma, která se bude konat na podzim letošního roku?
„Nová evangelizace je nemožná bez liturgie a není možná bez eucharistie, která je středem a vrcholem celé liturgie. Eucharistie je vždycky zdrojem a vrcholem evangelizace, také nové evangelizace. Chápat novou evangelizaci jako dílo propagandy nějakého náboženského spolku, který chce vštěpovat svoje principy a nechápat evangelizaci jako působení Boha, který člověka volá, obdařuje ho milostí a darem obrácení a víry, je pomýlené. Je nemožné. Nová evangelizace se nemůže obejít bez Božího působení, které se uskutečňuje v liturgii. Nová evangelizace není možná, pokud není dostatečně zdůrazněna priorita Boha. A prioritou Boha je liturgie. Bůh jedná a má iniciativu. Bůh zachraňuje, Bůh dává vzejít novému stvoření, novému člověku a proto musíme vždycky trvat na tom, že nová evangelizace bez liturgie nemá žádnou budoucnost.“
Říká kardinál Cañizares pro vatikánský rozhlas. 44
Kard. Cañizares: Jednou budeme litovat zákonů o interrupcích stejně jako otrokářství
Madrid. Nejsme povinni respektovat nespravedlivé zákony a nemusíme proto dodržovat zákony o interrupcích, protože nemají morální závaznost - řekl kardinál Cañizares, který ve Vatikánu zastává úřad prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti a v těchto dnech se účastní letního kursu v Aranjuez, který každoročně pořádá madridská Univerzita krále Juana Carlose. Španělský kardinál při té příležitosti řekl, že tak jako se dnes omlouváme za otrokářství, budeme jednou prosit o odpuštění za interrupční zákony.
Zákony, které nechrání život anebo jej potlačují si nezaslouží náš respekt. Pokud občanské zákony uznají interrupci nebo euthanasii za právo, přestávají být opravdovými zákony společnosti a ztrácejí morální závaznost? ? řekl kardinál Antonio Cañizares. Není to občanská neposlušnost, nýbrž naopak: normální ochrana společnosti ? dodal vatikánský hodnostář. Interrupce je jednou z největších nespravedlností. Podobně jako se dnes ?stydíme za dobu otrokářství, přijde doba, kdy budeme litovat milionů interrupcí?, založených na ?nelidských a protispolečenských zákonech?. Tehdy společnost pronikne velké zahanbení nad ?zákonem ustanovenou kulturou smrti? Národ, který zabíjí své vlastní děti je národem bez budoucnosti? ? prohlásil kardinál Cañizares. Se znechucením připomněl potlesk, který se rozlehl španělským parlamentem po letošním přijetí ještě liberálnější verze zákona o interrupcích. ?Jak je možné aplaudovat zákon, který dovoluje zabíjet?? ? zeptal se. Kardinál Cañizares informoval o přípravě celosvětového modlitebního bdění na úmysl ochrany lidského života. Uskuteční se koncem tohoto roku a pravděpodobně se jej osobně zúčastní Svatý otec Benedikt XVI.
Základním problémem Evropy není ekonomika, ale zapomenutí na Boha
Valencie. „Základním problémem Evropy není ekonomika, i kdyby byla ve velmi špatném stavu, ale zapomenutí na Boha, které přináší sebezničení.“ Kard. Antonio Cañizares o tom mluvil jako host letního kurzu o křesťanství a demokracii, organizovaném Katolickou univerzitou ve Valencii.
Prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti přesvědčoval účastníky konference, že je nutné překonat morální rozklad, jakého jsme svědky, a obnovit „společnost založenou na bezpodmínečných etických zásadách, které patří k podstatě člověka a pravdy o něm a zároveň jej činí svobodným“. Podle španělského kardinála, to nejlepší, čím mohou křesťané prospět dnešní společnosti, je proto nová evangelizace. Současnou situaci popsal jako krizi ani ne tak strukturální a ekonomickou, nýbrž jako krizi lidství, spočívající v promarnění vlastních možností v honbě za ziskem a požitkem za každou cenu, za cenu utrpení druhých, řekl kard. Cañizares.
Poukázal také na filosofické základy evropské identity, ve kterých hraje podstatnou roli důstojnost lidské osoby, od níž se odvíjejí základy právní kultury Starého kontinentu. „Bez lidské osoby nemá budoucnost žádná společnost – uvedl vatikánský kardinál. – A bez důstojnosti lidské osoby nemá perspektivy žádný právní systém.“
,,,...
malý Ratzinger“, kterou získal během svého působení ve funkci sekretáře Komise pro nauku víry španělské biskupské konference v letech 1985–1992. Cañizares Llovera byl příkladem už výše zmíněné tendence papeže Benedikta vybírat si názorově blízké, loajální a spolehlivé spolupracovníky. Objevily se rovněž úvahy, že byl do Vatikánu odklizen, aby se alespoň částečně zmírnilo napětí mezi španělskými biskupy a tehdejší socialistickou vládou v čele s Josém Luisem Rodríguezem Zapaterou (premiérem byl v letech 2004–2011).33
Jeho oborem nikdy nebyla liturgická teologie, nýbrž katechetika, kterou vystudoval na papežské univerzitě v Salamance. S Ratzingerem se poprvé osobně setkal v roce 1987, později s ním spolupracoval na přípravě španělského vydání Katechismu katolické církve, který vyšel v roce 1992, a byl členem Kongregace pro nauku víry. Pozornost vzbudila především skutečnost, že šlo zřejmě o prvního prefekta Kongregace pro bohoslužbu v pokoncilním období, o kterém bylo známo, že se nebrání slavení „předkoncilní liturgie“ (resp. podle misálu z roku 1962). Po svém jmenování kardinálem v březnu 2006 se s oblibou ukazoval s dlouhým „předkoncilním“ kardinálským pláštěm (tzv. cappa magna). Obě tyto záliby měl i jeho sekretář, který však svůj post na kongregaci v roce 2009 vyměnil za prestižnější, když ho papež jmenoval arcibiskupem v Colombu. O rok později se stal předsedou biskupské konference na Srí Lance a byl jmenován kardinálem. Toto jmenování oslavil triumfálním návratem do vlasti a projížďkou v červeně ozdobeném alegorickém voze s baldachýnem ve tvaru kardinálského klobouku. Předpokládá se, že když současný papež František napsal nově jmenovaným kardinálům začátkem roku 2014 osobní list, v němž je žádal o střídmost při oslavách, měl na mysli kritiku pravě takových okázalých oslav.34
Zdá se, že už papež Benedikt XVI. zjistil, že kardinál Cañizares Llovera není mužem na svém místě a někteří komentátoři tvrdí, že uvažoval o jeho výměně, přičemž za nejpravděpodobnější se považovalo jeho „povýšení“ na post arcibiskupa v Madridu. Proslýchá se, že Lloverovo vystoupení na kardinálské konsistoři v listopadu 2010, kde referoval o liturgii v životě dnešní církve, vzbudilo svým zaměřením proti II. vatikánskému koncilu mezi kardinály takové emoce, že musel zasáhnout papež. Každopádně je zajímavé, že názory papeže Benedikta XVI. na liturgii (především v souvislosti s kontroverzemi kolem motu proprio Summorum Pontificum ze 7. července 2007, umožňujícím širší uplatnění slavení liturgie podle misálu z roku 1962, tj. tzv. mimořádné formy) od tohoto roku častěji tlumočil švýcarský kardinál Kurt Koch, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů (od roku 2010).
Zatímco tzv. tradicionalisté odsuzují jeho údajné vyhození v rámci čistky, kardinál Cañizares Llovera v rozhovoru pro Vatican Insider své jmenování do rodné arcidiecéze (narodil se v městečku Utiel, zhruba 80 km východně od Valencie) označil za své přání.35 Údajně sám papeže Františka požádal, že by chtěl být víc cítit ovcemi, což je narážka na proslulou prosbu papeže zaměřená na biskupy z homilie při mši se svěcením olejů na Zelený čtvrtek 28. března 2013: „O to vás prosím: buďte pastýři, kteří jsou cítit ovcemi, pastýři uprostřed svého stádce, rybáři lidí.“